Právě vyšla kniha Miroslava Pošty Technologie ve službách překladatele: CAT, strojový překlad, korpusy. Čtenáři TranslatoBlogu si teď z ní mohou přečíst předmluvu. Kniha je v prodeji v e-shopu nakladatelství Apostrof.

Základní úkol překladatele byl ve všech dobách přibližně stejný, postupně se ale vyvíjejí nástroje, které má překladatel k dispozici. První pomůckou, o níž víme, byly klínopisné tabulky se sumersko-akkadskými slovníčky z doby přibližně 2300 let před naším letopočtem. Následovaly slovníky a glosáře v nejrůznějších podobách, většinou na papíře. S každým dalším slovníkem a s každou novou metodou zaznamenávání a zpracování textu se svět překládání otevíral širší veřejnosti, takže tato činnost přestala být doménou hrstky zasvěcenců.

Největší revoluci – ba přímo kvantový skok – od dob dávných mezopotamských civilizací mnozí z nás zažili na vlastní kůži v posledních několika desetiletích. Nastala s příchodem osobních počítačů, textových editorů, elektronických slovníků a o něco později s nástupem ještě pokročilejších systémů, především nástrojů počítačem podporovaného překladu (angl. computer-aided translation či computer-assisted translation, CAT), strojového překladu (machine translation, MT) a jazykových korpusů. Tyto nástroje si mnozí překladatelé ještě ani pořádně nestačili osahat, a už z různých stran slýchají, že jejich práci brzy převezmou neuronové sítě a že se jednou svět obejde úplně bez překladatelů. Bez ohledu na to, jak je tato apokalyptická budoucnost vzdálená a zda je vůbec reálná, je stále více zřejmé, že čistě jazykové a překladatelské znalosti a dovednosti dnes přestávají stačit a že se zvládnutí příslušných technologií stává nutností a otázkou přežití na trhu, přinejmenším pro mladší generace.

Překladatelé jsou často z podstaty své profese spíše humanitně zaměřeni a k technickým nástrojům mnohdy nemají právě kladný vztah nebo se zkrátka do nových nástrojů a technologií příliš nehrnou. Mě vždy bavilo být jednou nohou v humanitních sférách a druhou na území exaktních čísel a přesných algoritmů, takže jsem na vysoké škole studoval Shakespeara i křivky mezního užitku. I proto mě zmíněné moderní nástroje nadchly a zanedlouho jsem je začal využívat tam, kde mi měly co nabídnout.

S ostatními kolegy bych se teď rád podělil o informace o nástrojích, které se mi osvědčily nejvíc. Je to jakási sbírka, kterou jsem jako „kurátor“ vybral z nepřeberného množství dostupného softwaru a metod. Zaměřím se především na nástroje CAT a na korpusy, protože tyto koncepty bez nadsázky způsobily v překládání a lingvistice revoluci, mnozí překladatelé je ale ke své škodě dodnes nevyužívají. Pokusím se ukázat, že CAT a korpusy spolu velmi úzce souvisejí a že mají ledacos společného i se strojovým překladem. Dotknu se také užitečných funkcí, kterými disponuje nejběžnější textový editor – Microsoft Word –, ale často zůstávají překladatelům skryty.

Věřím, že když těmto nástrojům, funkcím a jejich základním zásadám porozumíme, dokážeme se kvalifikovaněji zamyslet nad stavem oboru a nad jeho budoucností. Jen tak se na ni budeme moci připravit a na přílivové vlně nových trendů se svézt – místo toho, abychom se jí nechali spláchnout. Proto bych rád nabídl i několik úvah, které jsou dnes nanejvýš aktuální, a přesto se s nimi v překladatelských kruzích setkávám spíš jen výjimečně. Jestliže se mi podaří alespoň trochu nabourat vidění světa, které je často černobílé, budu rád. A jestliže se mi navíc podaří upozornit překladatele na některé z příležitostí a nebezpečí, jež se rýsují na obzoru, bude můj záměr splněn na sto procent.

Při svých výpravách za technologiemi se na těchto stránkách pokusím zůstat na praktické úrovni, protože píšu především pro běžné překladatele. Vážné zájemce ale nasměruji na nejdůležitější literaturu a občas si neodpustím nějaké to „translatologické okénko“, protože mnohé z moderních technologií mohou ocenit i teoretici a ti, kteří se zabývají výzkumem, včetně studentů, kteří na překladatelských oborech píší například diplomovou práci.

Za několik let budeme zcela jistě používat pokročilejší nástroje s jinými názvy a tato kniha částečně zastará, domnívám se ale, že základní principy a úvahy spojené s CAT, MT a korpusovými nástroji budou aktuální i nadále. Určitě budou přibývat i nové možnosti a technologie – už nyní by se dalo psát o mnoha dalších technologiích, například o aplikacích pro rozpoznávání mluvené řeči (softwaru pro diktování). Zvláštním druhem jazykové technologie jsou třeba i titulkovací programy, kterými jsem se zabýval v samostatné knize Titulkujeme profesionálně. Překladatel, zvlášť překladatel na volné noze, pak může ocenit i mnohé „generické“ technologie, jako jsou komunikační programy, účetní software, aplikace na řízení projektů nebo aplikace na sledování využití času (Dropbox, Trello, Basecamp, Slack, Toggle a mnohé další). Těmi se v této publikaci zabývat nebudu, nebo alespoň ne v jejím prvním vydání.

Stav překladatelského trhu dnes není ideální. Dobrý překladatel musí neustále soutěžit s levnějšími kolegy, kteří většinou klientům nezajistí stejnou kvalitu, a klient přitom často kvalitu posoudit nedokáže. Na českém trhu totiž platí, že se vždycky najde někdo levnější, kdo se o zakázku postará. Nové technologie, které mnohdy vyžadují menší či větší investici, tedy mohou působit jako to poslední, co si překladatel může dovolit. Já je však vnímám zcela opačně: vidím v nich příležitost, jak zvýšit kvalitu a produktivitu a získat nad levnou pracovní silou významnou konkurenční výhodu. Mezi překladateli je navíc mnoho skvělých profesionálů, kteří – ať už vědomě či nevědomě – pracují pod cenou a celý stav ještě zhoršují. Samostatnou kapitolou jsou vynikající praktici, kteří si neuvědomují, že působí na celorepublikovém, celoevropském, nebo dokonce celosvětovém trhu, a přitom si účtují výrazně nižší regionální, nebo dokonce lokální ceny. Dobře je to vidět ve výsledcích výběrových řízení Evropské unie, kde se za překlady do češtiny obvykle vysoutěží ceny, které v Unii patří k nejnižším. Myslím, že jakmile překladatel začne investovat peníze a čas, s větší pravděpodobností si uvědomí, že tyto náklady a svou vyšší kvalifikaci by měl přiměřeně promítnout do svých cen. V tomto by nám tedy technologie mohly pomoci také.

Na závěr jedna poznámka určená translatologům, mým bývalým spolužákům a učitelům a současným studentům translatologie. Nic z toho, co nás učí Levý, Popovič a další osobnosti oboru, v žádném případě nezpochybňuji. Ani nenavrhuji, aby překladatelé začali bezhlavě a nekriticky používat odlidštěné technické nástroje. Chci ukázat, co nám technologie mohou nabídnout. Je už na každém překladateli, aby se rozhodl, co mu vyhovuje, co mu přináší přidanou hodnotu, co neohrožuje kvalitu výsledného překladu (a naopak ji zvyšuje) a co bude používat. Při obezřetném přístupu mohou z popisovaných nástrojů těžit i translatologové a konzervativnější překladatelé. Na některých katedrách dnes platí heslo: „To my tady neděláme.“ Byl bych rád, kdyby se mi v tomto spisku podařilo ukázat, že „dělat to“ má smysl.

Miroslav Pošta: Technologie ve službách překladatele: CAT, strojový překlad, korpusy. Praha, Apostrof 2017. 114 stran. ISBN 978-80-87561-37-9

DO E-SHOPU