Také se vám to někdy stává? Poslali jste kolegovi překlad na revizi a kolega vám v textu nenechal kámen na kameni. V režimu sledování změn se z textu stala změť přeškrtaných a podtrhaných písmen – a většinou úplně zbytečně. Kolega opravil několik málo chyb, tu a tam něco stylisticky vylepšil a v ostatních úpravách vám hlavně vnucuje svůj idiolekt (osobní styl). 

Možná vás úpravy metodou „kulomet“ rozzlobily, protože s jejich začištěním budete mít spoustu práce. A možná si po přijetí/zamítnutí změn budete muset celý text znovu přečíst, protože jinak hrozí, že v překladu vznikly druhotné chyby – kolega změnil sloveso vyhnout se na vystříhat se, ale už nezměnil 3. pád následujícího podstatného jména na 2. pád.

Myslím si, že schopnost dobře revidovat je vzácnější než schopnost dobře překládat. Při revidování je důležité umění správné míry a respekt vůči překladateli. Redaktor by měl mít vycvičené oko, které odhalí i skryté chyby, zároveň by ale také měl dodržovat zlaté pravidlo „jestli to není rozbité, neopravuj to“. Jinými slovy neměl by textu vnucovat svůj idiolekt ani dělat změny za každou cenu – a už vůbec ne proto, aby se vytáhl. Za zbytečné úpravy mu totiž kolega nepoděkuje a příště si možná rozmyslí, jestli ho s revizí ještě osloví. Totéž platí i v „ekosystémech“, kde se ti dva vůbec neznají a třeba se ani nikdy nedozví, jak se ten druhý jmenuje.

Při revidování textu je dobré dodržovat i dvě zásady:

  • Nikdy nepsat žádné poznámky přímo do textu (vzpomínám si, jak jednou přímo v textu knihy málem zůstala redaktorova poznámka „Na tohle se ještě podívej“) – poznámky pro překladatele/klienta patří zásadně do bublinových komentářů, případně pokud jsme se tak domluvili, ve výjimečných případech je napíšeme přímo do textu, ale smluveným způsobem je označíme, například <špičatými závorkami> (Alt+60, Alt+62).
  • Text vždy upravovat tak, aby v případě časové nouze bylo možné všechny změny přijmout a text bez obav odevzdat – to znamená, že při revizi nesmíme smazat mezery mezi slovy ani přidělat mezery navíc (byť druhý případ se vyřeší celkem snadno), takže opět: v žádném případě do textu nepsat žádné poznámky, alternativy, synonyma atd.

Obě poznámky platí nejen pro textové editory, ale i pro nástroje CAT včetně Tradosu.

Myslím, že je dobré vždycky se zamyslet, jakou bude mít zamýšlená úprava „přidanou hodnotu“, a snažit se o dosažení maximálního účinku co nejmenším množstvím chytře promyšlených úprav. A když kolega bude mít v textu jen dva překlepy a jinak překlad bude opravdu vynikající, opravme jen tyto dvě chyby a dejme tak kolegovi najevo, že překlad prostě byl dobrý. O tom, že máme bohatý slovník a že dokážeme změnit protože na neboť, zcela jistě nepochybuje.

 

Poznámka k úvodnímu obrázku: výraz prosím v češtině není třeba oddělovat čárkou, ale zuřivý korektor před pisoárem si nemohl pomoci. (Zato angličtina by si úpravu zasloužila – nejvhodnější by asi byla formulace „Press to flush“.)